Malá vajíčka klíšťat jsou tak drobná a nepřipomínající, že je lze snadno přehlédnout při běžné péči o zahradu. Přesto je právě toto jejich malé rozměry činí obzvláště nebezpečnými a vyžaduje si zvýšenou pozornost. Vejce klíšťat se mohou ukrývat kdekoliv v různých koutech zahrady – pod listím, v trávě, mezi kameny nebo v půdě – a během teplých měsíců se začínají mnohem intenzivněji množit. Brzy se začnou měnit v nebezpečné parazity, které mohou infikovat vaše domácí zvířata a dokonce i vás samotné.
Vědci v oblasti entomologie a epidemiologie důrazně upozorňují na zdravotní rizika spojená s klíšťaty. Klíšťata mohou přenášet celou řadu onemocnění, z nichž nejznámější je lymská boreleóza a klíšťová encefalitida (TBE), ale také další méně známá onemocnění jako anaplazmóza či babézióza. Přenašeče těchto nebezpečných patogenů jsou právě adulti klíšťata, která vznikají postupným vývojem z vajec přes larvu a nymfu. Proto bude určitě strategicky chytřejší zatočit s nimi ještě dříve, než se pomocí několika biologických fází vývoje dostanou do stádia smrtelného dospělce, který vám a vaší rodině může pořádně zamotat hlavu a ohrozit zdraví.
Jak vypadají vejce klíšťat a kde je hledat
Vejce klíšťat představují první fází komplexního životního cyklu, po níž následuje larva, později nymfa a nakonec dospělé klíště. Vejce jsou tak drobná, že je lze vidět pouze s určitou pozorností nebo pod lupou. Mají charakteristickou lesklou hnědou barvu, která se pohybuje od světlejších až po tmavší hnědé a skoro černé odstíny. Velmi zřídka najdete osamocené vejce, která by byla „pohozena“ na náhodném místě. Vejce se vždy vyskytují ve shlucích, které mohou číthat desítky až stovky jednotlivých vajec vedle sebe.
Nejčastěji se vejce klíšťat nacházejí na vlhkých a stinných místech zahrady, kde je pro ně optimální mikroklima. Doporučuje se důkladně prozkoumat místa pod starými listy a spadaným listím, mezi kameny, v půdě a v přístupných dutinách stromů či keřů. Klíšťata vyhledávají místa chráněná před slunečním zářením a před vysyšením. Opravdu se vyplácí důkladné a pečlivé prozkoumávání zahrady, protože likvidací klíšťat v této brané fázi jejich vývoje si ušetříte spoustu budoucích starostí a zdravotních rizik.
Identifikační znaky vajec klíšťat:
- Velmi malé, lesklé hnědé oválu
- Odstíny od světlé do tmavě hnědé
- Vždy se vyskytují ve shlucích
- Lokalizované na vlhkých místech
- Pod listy a v dutinách stromů
- Blízko půdy a trávy
- V místech chráněných před sluncem
Likvidace: Jedinou správnou metodou je zkáza
Jakmile najdete hromádku vajec klíšťat na své zahradě, je nutné jednat bez dlouhého váhání. Nelze spoléhat na jemné a lidské přístupy či myšlenku, že vejce mohou být „budoucí živé tvory“ s hodnotou. Nemá logiku snažit se je sesbírat a vyhodit někam jinam, přemístit do odlehlejší lokality nebo je snažit se nějak zachránit – jednoduše bychom tím přispívali pouze k dalšímu násobenému rozmnožování populace klíšťat, o kterou rozhodně nestojíme.
Proto je zkrátka bez velkého dlouhého přemýšlení a skrupulí nutné vejce bezpečně a efektivně zlikvidovat. Nespoléhejte na příliš jemné metody likvidace. Vhodné řešení bude použití speciálních chemických postřiků určených proti parazitům a klíšťatům, případně také přímé aplikaci vysoce teplé vody, která vejce okamžitě a nekompromisně zničí. V extrémních případech lze využít i přímého působení ohně s opatrností.
Metody bezpečné likvidace vejec klíšťat:
- Chemický postřik na parazitech speciální
- Vroucí voda přelitá přes vejce
- Přímé působení horka a plamene
- Speciální nástřik repelenty
- Fyzické ničení s opatrností
- Enterrování pod zemí
Vytvoření nepřátelského prostředí pro klíšťata
Abychom předešli dalšímu a opětovnému množení klíšťat a jejich larvy na zahradě, musíme jim z našeho pozemku vytvořit doslova nepřátelské a nehostinné prostředí. Máme tu velké štěstí, že to, co klíšťata nenávidí a vyhýbají se tomu, to my při údržbě zahrady přirozeně milujeme – konkrétně pořádek, čistotu, uklizené záhony bez divokého růstu, upravený trávník bez starých spadaných listů, bez hromad ponechávané posekané trávy a bez organického odpadu. Zkrátka a dobře: pravidelný úklid, péče o zahradu a údržba rostlin se vyplatí i z pohledu aktivní prevence a boje proti klíšťatům.
Bylinky jako přírodní obrana
Kdybychom se chtěli i přes veškerou důslednou údržbu zahrady ještě více pojistit proti potenciálnímu nájezdu klíšťatům, můžeme zasadit kolem pozemku rostliny, které jim dají jasný signál, že na tomto místě nejsou vítány a jeho prostředí pro ně není příznivé. Ideální ochranné byliny jsou levandule s její aromatickou vůní, rozmarýn s charakteristickými listy, případně měsíček lékařský s oranžovými květy. Někdy postačí i jednoduchá obraná bariéra vytvořená z dekorativního mulče, případně ze štěrku, který klíšťata překonávají velmi neochotně a mají-li jakou cokoliv jinou možnost, raději se mu vyhnou.
Přírodní obrany před klíšťaty:
- Levandule vůní odpuzuje
- Rozmarýn s bylinnou aromatou
- Měsíček lékařský v oranžových barvách
- Mulč jako fyzická bariéra
- Štěrk a kamenná drtť
- Vysoká trávník bez starých listů
Divoká zvířata: Skrýti klíšťat na zahradě
I když se v současné moderní době velmi rádi vracíme k těsnějšímu a přírodnímu spojení s přírodou a k nočním procházkám v zahradě, mějte na paměti důležitý fakt, že příliš časté procházky divokých zvířat po našem pozemku nám v tomto směru boje proti klíšťatům rozhodně dobrou službu neudělají. Jsou to právě ta zvířata – srnky, jezevci, lišky a zajíci – která přinášejí již dospělá klíšťata a larvy do zahrady. Ta na vašem pozemku postupně odpadají z těl zvířat, mohou se osídlit v půdě a následně se massively množit. Statistiky dokazují, že jedna samice klíštěte vyprodukuje během své existence tisíce vejček, tedy tisíce dalších parazitů.
Nejlepší strategií je proto zajistit si zahradu a pozemek proti takovým spontánním návštěvám divokých zvířat – byť jsou bezpochyby krásná a přírodní. Pokud máte rádi fotografování a pozorování srnek, zajíců či lišek, jděte se je koukat raději za plot – do přilehlého lesa, parku nebo do přírody v místě, kde nejsou váš majetek a bezpečnost. Tak si užijete krásy přírody bez zdravotních rizik.
